Rok sem, rok tam

26. června 2013 v 21:51 | Lojzinka |  Události

Zdravím,

jak tak koukám, pořád jsem ještě někdo chodí, což mi přijde až nemožné, ale zároveň potěšující :-) .. přes rok jsem tu nic nepřidala, nenapsala .. prostě mrtvo, ale i přesto, stále ještě dýchám :-) "přetrpěla" jsem první rok na veterině a "hurá" do nejtěžšího ročníku .. no ale dost o mně, to tu stejně nikoho nezajímá :o)
Co se týče mé zvěře, bohužel se zúžila o oba pískáče..opravdu nevím co se jim přihodilo, ale oba najednou odešli ..
Megouš, již dva roky starý, je pořád stejný čipera :-) mohu ho bezproblémů pustit volně na zahradě, on si zaleze na bezpečné místo a pase se ;-)
Rituška ho střeží jako oko v hlavě a nedá na něj dopustit :-) před pár dny (15.6) oslavila již druhý rok života a stále mi dělá radost miláček :-)
Ale ovšem nezůstávám pozadu, zítra mi kamarádka doveze do školy několika týdenního kocoura, takže tu zas bude o zvíře navíc :-) o něm bych tu snad ještě mohla něco napsat, třeba i tento rok :o)
Dokonce se mi povedlo jedno dvoutýdenní kotě zachránit, když jsem jela s valáškem z lesa, leželo před náma, klepalo se a mňoukalo (máma nikde!) .. tak jsem seskočila, vzala ho do kapsy a zase nasedla .. bylo to zajímavý jet po vesnici, v jedné ruce otěže a v druhé uřvané kotě :o)
No, další věc je ta, že jestli seženu v nejbližší době nebo si sami vyrobíme králíkárnu, přestěhují se k nám dva zakrslíci, kterým jinak hrozí pekáč (i přesto, že masa z nich bude maximálně na jednohubku), takže doufám, že si opět zahraju na "záchranářku" a daruju jim domov ..
To by bylo ve zkratce vše .. opravdu nečekejte, že tímto příspěvem to tu opět "ožije", na to nemám vůbec čas a možná ani chuť, ale třeba si zas jednou vzpomenu ;-) Nicméně, tento blog už toho má hodně za sebou, téměř 5 let existence, takže se mi ani nesmíte divit .. tak já zas poběžim, zdar a sílu!
 

Rita

9. ledna 2012 v 19:59 | Lojzinka |  Moji mazlíčci
Něco o Ritě:

Rita se narodila 15.6.2011 přibližně ve 14:49 hodin. Je plemene belgický ovčák malinois. Barva je ve zbarvení typu fauve s černou maskou přes část hlavy a černým koncem ocasu. Je to venkovní pes a proto přebývá přes noc v kotci, který jsme sami postavili, ale přes velkou zimu a když je potřeba, ji máme doma (např. na Vánoce.:-))

Životopis:

Vždycky jsem si přála psa, ale ne žádné malé plemeno (nic proti nim nemám!), ale alespoň středního psa. Když jsme si postavili dům, už jsem přemýšlela nad plemenem. Zprvu bylo jednoznačné, že to bude Německý ovčák, počítalo se s tím asi půl roku. Já jsem však narazila na plemeno, které doma nikdo neznal. Byl to belgický malinois. Strašně mě překvapila jeho povaha, moudrost, oddanost a jeho vzhled. Neobyčejný ovčák. U nás není natolik známý, ale policisté a vrcholový trenéři obedience, poznávají toto plemeno čím dál více a poznávají jeho chytrost a téměř stejnou vyrovnanost jako má německý ovčák.
Začala jsem shánět vhodného chovatele mé budoucí feny. Volali jsme několika chovatelům, ale buďto byl odběr ihned nebo již štěňata nebyla. V červenci jsem našla, ale vhodného osobního chovatele v Pardubicích. Za 3 dny jsme se jeli podívat. Bylo jich 7 - 3 holky a 4 kluci. Všichni byli úžasní. Matka prvotřídní rodička a pečovatelka a otec skvělého vzhledu a výrazu. Nebyli to k cizím žádní cíťaři, spíše naopak. Vzbuzovali hrůzu a pěkný respekt, což jsem přesně chtěla. Uvažovala jsem o Ritě a její sestřičce, nejtmavší Ditě. Po dlouhém přemýšlení a klábosení s chovateli jsem si vybrala Ritu. Za dva týdny jsme se k nim opět jeli podívat a to už byli štěňátka pořádně velcí, akční a pěkně rozdovádění. Pamatuju se, jak jsem musela pořád štěňata nosit zpátky, protože utíkali a když jsem měla v náručí asi 3 štěňátka, nějaké 4 drzé štěně se mi zakouslo do nohavice a já ho táhla sebou.:D
Začátkem srpna v dopoledních hodinách už jsme byli na cestě domů s Rituškou v autě. A jak čas ubíhal, Rita rostla, budovala si k nám cestu a my si začali plně důvěřovat. Přibylo také několik zničených kytek, roztrhaný potah na houpačku a rozbombardované boty. Je to prostě ĎÁBEL!!!

Co má ráda:

Miluje přetahování. Vždycky si přinese svoje hračky a málem je lidem strká až do nosu. Zbožňuje povel "Volno" - když jsme venku, odepnu ji, ona čeká a když dám ten povel, vyletí, jak to nejrychlejší co jsem kdy viděli. Zaběhne do rákosí a je vidět jenom černá špička ocasu a v tu chvíli je radostí bez sebe. Také ráda, když může do baráku, když může někoho hledat a když ji drbete za ušima. Mezi dobrůtky ráda sirové maso, sušené vepřové uši, psí salám, piškoty, ovoce a sýr. Ale stejně by sežrala cokoliv, kdyby mohla!:-)

Co nemá ráda:

Nesnáší, když je sama. Tolik si na nás zvykla, je nám oddaná, až moc. Vždycky odpoledne čeká, kdy už přijdu ze školy, že vyrazíme ven. Bývá "uražená", když odjedu třeba na dva dny pryč (odjela jsem zatím jen jednou).

Ritušky zdraví:

Ritě se dvakrát stalo, že si narazila přední nohu, někde v kloubu. Jednou na cvičáku, když to neubrzdila a napálila to do jedný feny a jednou nevíme ani proč, přišla k nám v pohodě, kňukla u nás a začla kulhat. První 3 dny to bylo vidět hodně, jak kulhá, ale zatím (zaťukám!) se to vždycky vyléčilo a po týdnu to bylo úplně pryč.

Jak jí říkám:

Rituško, Ritulko, Ritíku, pinďulo, ritule-vrtule (nevymyslela jsem já!:D), ale spíše se snažím jí říkat jen Rito, je to lepší.

Zajímavosti:

No tak například, že přijde obvykle na zapískání, když někdo smutní, utěšuje, kamarádí se s Megoušem, pozná motor našeho auta, miluje slepice (v tom horším případě:D) a když si hraje s ostatními psy, je většinou trochu divočejší a pak je začne pěkně prohánět a radostně u toho vrčí, ale po delší době ji už musim odvolávat.

Když Rita marodí a Megouš utěšuje

8. ledna 2012 v 15:57 | Lojzinka |  Události
Stalo se to ještě před Vánoci, když jsme byli s Rituš na cvičáku, tak na konci se dalo všem psům volno. Rita se proháněla s ostatními a dováděla. Pak ale nastartovala svojí turbo - nezastavitelnou rychlost a napálila to do jedné feny. Ta se skoro ani nehla, ale Rita pěkně zakňučela. Viděla jsem, jak zvedla packu a okamžitě jsem k ní běžela. Měla ji naraženou někde v kloubu, ale na dotyk jí noha vůbec nebolela, ale asi 3 dny dost silně kulhala.
Doma jsme ji to zavázali gázou a mohla být u mě v pokoji, protože venku by lítala za psema a autama a to by noze určitě neprospělo. Ležela na posteli a pořád koukala po Megoušovi, který stál zvědavě u klece. Vytáhla jsem ho ven a dala ho Ritě (jako předkrm:D) očichat. Rita byla v pohodě, pořád mu oblizovala obličej a Megouš v klidu stál.:D
Pak jsem ho pustila po posteli a on Ritě skákal přes záda a různě poletoval. Rita pořád otáčela hlavu, aby ho neztratila z dohledu. No prostě dvojka! :D
Přibližně po týdnu nebylo poznat, že by Rita někdy kulhala, takže se vše vrátilo do normálu, hlavně ta turbo rychlost!!!

 


Jak znovu začnu aneb novinky pro Vás

7. ledna 2012 v 22:53 | Lojzinka |  Připomínky
Když už zase začínám se psáním článků a návštěv na Vaše stránky, jsou tu i nějaké důležité informace.
  • Spřátelené stránky
Jestli jste si všimli, seznam se poněkud zmenšil. Teď už mám v seznamu jen lidi, ke kterým mám chuť chodit a chuť číst si jejich články. Na ostatní jsem také nezapoměla a, když bude čas, mrknu i k nim. Je mi jedno, jestli někdo z mého seznamu ke mně nebude chodit, já si i přesto jejich články číst budu.
Je tu nová podrubrika Poučné stránky, kam jsem dala ty stránky, které jsou už neaktivní, ale jsou užitečné mnohým čtenářům.
  • Jak to bude se psáním článků ?
Bude trochu změna. Nebudu sem psát jak často tu budou články, ale 1-2× týdně bych napsat mohla, ale je tu jiná věc. Začnu psát i o své feně. Já vím, že jsem psala, že se z tohohle blogu nestane blog o psech, ale pouze o hlodavcích, také to tak zůstane, napůl. Nebudu sem psát informace ke psům, tzv. krmení psů, výcvik, nemoce apod., odborné články prostě ne-e. Ale budu psát zážítky s Ritušou a udělám ji i článek v mým zvěřinci, ale žádnou zvláštní rubriku mít nebude, ale v aktulitách ji zmiňovat určitě budu. Komu se to nelíbí, ať mi záda políbí.:D Néé, vtip!! Ale měnit to nebudu.
  • Dodělání rubrik
Určitě jste si všimly, že není hotová rubrika Morčata. Tu mám v plánu dodělat, aby si čtěnáři blogu mohly najít i zbývající info, co tu chybí. Rubriky Křečci a Pískomilové jsou již hotové, ale určitě občas doplním nějakou podrubriku o něco zajímavého, co by mohlo zajímat i nechovatele těchto zvířat. Prostě takové vylepšení, které časem čekají i Morčata, až dodělám základ.
Také jsem začala psát zvířecí příběh o surikatách. Možná to někoho naštvalo, že jsem napsala 2 kapitoly a konec, ale jakmile budu mít chuť, určitě se budu snažit udělat další kapitoly, ale musí přijít to zapálení do psaní, kdy budu mít náměty a nápady.

Tím je to všechno. Už mám v hlavě jeden článek, který bude o Rituši a Megoušovi, můžete se těšit, snad zítra.:-) S pozdravem - R,Š,M,R a L

Neuvěřitelné!

5. ledna 2012 v 20:35 | Lojzinka |  Novinky
Páni! Že já taky vůbec jsem schopná napsat. Ale jak je vidět, tak jsem. Omlouvat se je asi zbytečné. Tak napíšu aspoň pár řádků o událostech doma.

1. Můj klučíčí morčák Megouš už má za sebou první rok života! Uteklo to strašně rychle, čas je neúprosný, ale pořád je to krásný a statný kluk. Dělá mi radost. Není sice pořád ještě moc velký, ale jelikož to je kříženec, nečekám velikost normálního morčete hladkosrstého.:-)

2. Také Šmudlik oslavil první rok! Pořádně mi vyspěl a už je to pěknej macek. Žádný malý mládě, který na mě zíralo velkýma očima, ale pořádnej samec, který se mi vejde do dlaně, tak akorát.:-)

3. A i třetí uličník Rikoušek, který oslavil svůj už 2 rok života! Je pořád stejný, stejná povaha, stejná velikost. Prostě "mazlík", který přiběhne na zapískání a zajímá ho doslova všechno.:-)

4. Ritě už je neuvěřitelných 7 měsíců! Nechápu, nemám slov. Vždyť, když jsem sem psala naposled byli jí 2 měsíce. Nic to nemění na tom, že je pořád přítulná a až moc je snámi sblížená a oddaná. Už toho umíme dost, opravdu je mooc! učenlivá. Vyrostla převelice, má kolem 22kg a cca 56cm v kohoutku. Prostě telátko.:-)

5. Blog oslavil v září svůj 3 rok! Šíleně to letí. To ani není možné ho mít takhle dlouho a pořád se na něj ještě občas vrátit. Doufám, že alespoň někomu pomohl při výchově některého z hlodavců a byl někomu užitečným.:-)

6. Chystám se sem zase zavítat! Zase začít psát články, chodit na blogy co mám ráda a příspívat komentářema. Bude to sice tak max. 2-3× do týdne, to opravdu max.! Protože se musím začít učit na přijímačky, ale nějak se mi dotoho nechce, uvidim, co budu říkat v dubnu, když se nedostanu, vyčítat si to! A jediná škola je veterina, takže když se tam nedostanu, jsem hodně v pr* .. háji!

No tím to asi končí. Je ná vás, jestli ke mně zase budete chodit, protože - jak já sama dobře vím, jsem dosti nevyspytatelná, takže se může stát, že se zase na delší dobu odmlčim, to nemůžu slíbit. Takže je to na vás, pište. S pozdravem - Riki, Šmudla, Megouš, Rita a Lojzinka.:-)

✝ Elie

24. srpna 2011 v 19:05 | Lojzinka |  Události
Co k tomu dodat. Každýmu dojde, že už tu Elinka není s námi.
V poslední době si rodina začala stěžovat, že Elinka je trochu více cítit a tak jsem ji měnila záchod častěji. Když ani to nepomáhalo, čistila jsem každý den. Přišlo mi to divné, ale mohlo to být třeba tím, že Elie říjí.
Včera se, ale Elinka strašně změnila co se týče zdravotního stavu. Měla ulepené bříško a pusu, hrozně pohublou hlavu, byli nahmatatelné žebra a páteř, slepené oko. Její chůze vypadala k pláči. Chodila sice, dokonce i běhala a schovávala se na svá oblíbená místa, ale chodila strašně malátně a jakoby se houpala při každém kroku. Vzala jsem ji proto naposledy ven, aby naposledy spatřila světlo a slunce. Vypadala, že se dalšího dne nedožije. Ráno jsem ji, ale opět našla jak leží na zádičkách a dýchá. Opatrně jsem ji vyndala ven. Bylo to strašné. Elie při každém kroku padala na stranu a někdy se i překulila a klepala. Každou chvíli si musela odpočinout na další krok. Chtěla jsem zajet za veterinářem a nechat ji uspat, aby se netrápila a mohla klidně i trpět bolestí, ale doma byla jen sestra a nikdo mě nemohl odvézt.
Nechala jsem ji proto v domečku, aby v klidu odešla. Každou chvíli jsem u ní byla a ona pořád dýchala, sice strašně pomalu, ale přeci. Odpoledne nás už, ale opustila. Schoulená pod závěsným domečkem v rohu. Zabalila jsem ji do hadru a vykopala hrob. Teď už tam spokojeně leží. Svůj pomníček tam s ní sdílí s Lojzinkou, Čertíkem, Mikeškou a Piškotem, alespoň, že není sama!

Miluju tě!